Pro každý technický sport je rozhodující kolik omezení dostane při svém narození do vínku, jinými slovy jaké sudičky se sejdou u jeho kolébky. Jsou li to lidé liberální, otevření kontinuálním, někdy až drastickým změnám, nebo lidé spíše konzervativní bez fantazie, nápadů a vizí. To samozřejmě platí i pro jeho další existenci. 

Kdyby v počátcích rozvoje závěsného létání, přišel „regulátor“ např. mezinárodní sportovní komise, sebestředný uznávaný konstruktér nebo státní úředník, který by prohlásil, že zvětšování úhlu - rozevření náběžných hran Rogalova křídla, vkládání výztuh a tuhých profilů do plachty nebo, že zásadní změna konstrukce je z nějakého důvodu nežádoucí nebo nebezpečná, dodnes by rogala kopírovala kopec v klouzáku tak nějak na úrovni prvních klouzavých padáků.

Jakmile nějaký sport, jehož sportovní náčiní je komplikované technické zařízení, v našem případě padák, motorová krosna, nebo třeba i plachetnice, nedostane maximální možnost ke svému rozvoji, je to vždy na škodu sportovcům, ale i sportu samotnému. Ty plachetnice jsem nezmínil náhodou. U tohoto sportu došlo k zastavení vývoje sportovního zařízení, zejména tzv. okruhových lodí tím, že byly všechny parametry lodě a plachtoví určité třídy zapracovány do sportovních předpisů a důsledně kontrolovány při technických přejímkách na závodech.  Důsledkem toho se jejich vývoj prakticky zastavil hned na počátku vzniku té které kategorie. Pro celou řadu potenciálních sportovců, kteří by chtěli dokázat víc než jenom nasedat do stejné lodi jako soupeř, se stal okruhový jachting nezajímavou záležitostí.  Aby dosáhli tito sportovci alespoň nějakého pokroku ve svém sportu, jsou nuceni uvést do života úplně novou třídu lodě a ta potom po léta stagnuje ve svém vývoji jako její předchůdci.  Pán bůh nás ochraňuj před podobnými konci.

Dáme- li však našemu sportu co nejmenší přístup „regulátorům“ popřípadě si je nebudeme apriory vytvářet sami, budeme žít život složitý, plný konkurenčního boje, ale na jeho konci bude něco, co bude „stálo za to“. Já jsem nesmírně rád, že jsem se mohl podobného vývoje zúčastnit u závěsného létání a doufám, že ani padákové létání nás nezklame a dočkáme se dalších překvapivých změn. Očekávám od nich rozšíření možností létání i v podmínkách, které jsou dnes jen pro vyvolené, nebo pro ty nejlepší a nejodvážnější piloty. Jinými slovy očekávám změny, které nám rozšíří možnosti využití padákových kluzáků. Vyjmenuji jen některé -  větší rychlost, dobrý klouzák, pokud možno při zachování stávající obratnosti a zvýšení bezpečnosti.

Počítejme proto dopředu s možností změn jak v konstrukcích padáků, tak v testování, abychom nedopadli jako ti okruhoví jachtaři.

Vývoj a soutěžní létání

Domnívám se, že by se výrobci padáků neměli držet „při zemi“ ale, aby věnovali větší pozornost vývoji netradičních konstrukcí. Vždyť v současné době již nemůže stát vývoj klouzavých padáků na amatérských řešeních, ale na těch nejlepších profesionálních výrobcích s odborným a intelektuálním potenciálem, technickým vybavením a v neposlední řadě i s finančním a personálním zázemím. Připomeňme si, že České firmy patří ve světě k nejúspěšnějším výrobcům v oboru sportovního létání. Vždyť vzduch je naše moře. Tato skutečnost je nejen zavazující, ale také vytváří předpoklady k tomu, abychom nebyli jenom těmi, co čekají, na to co vymyslí v zahraničí.  Zkušenost ukazuje, že naši konstruktéři, technici a firmy ve skutečnosti v  mnohém překonávají „česká očekávání“.

 Chtěl bych připomenout bouřlivý rozvoj motorového paraglidingu nejen u nás, ale i ve světě. Nejsme již okrajovou skupinou uživatelů, jak si to omylem někteří myslí, ale obrovským celosvětovým trhem, který je schopen absorbovat novinky a také je i dobře zaplatit. Vždyť cena výbavy pro tento sport již dávno přesáhla v některých případech náklady na tzv. klasické motorové ultra lehké létání. Je to cena, kterou jsou uživatelé ochotni dát za „svobodu“, kterou jim tento sport přináší, ale chtějí, jak říká klasik „rychleji, dál a výš“. 

Horečná snaha po zvýšení rychlosti, tak jak to vidíme dnes, jde cestou zejména zvýšení plošného zatížení, až na hranici únosnosti. Tím mohou padáky ztrácet na parametrech v ekonomických a termických disciplínách, ale i v bezpečnosti.  

Dosavadní kluzáky pro mot. para. vycházely doposud většinou z verzí pro volné létání a byly jen lehce modifikovány, ale mot . para. by si zasloužil, aby pro něj začaly vznikat na konstrukčním prkně verze od počátku  původní, úplně nové, které reflektují požadavky a potřeby současných mot. pilotů.

První vlaštovkou tohoto trendu se jeví  firma JOJO wings, která letos časně z jara předvedla nový motorový model Mo.Jo, ktrerým se pokouší splňovat některé požadavky současného špičkového mot. létání. Těmi jsou vysoká rychlost a menší plošné zatížení při snaze zachovat stávající obratnost a přijatelnou míru bezpečnosti. Tyto požadavky reflektují létání na našich, ale i světových soutěžích. Jsou to rychlostní, ale stále častěji i ekonomické a termické disciplíny. Jak se jim to povedlo, ukáže čas.

 Nezastírejme si, že na těch nejúspěšnějších strojích chce nakonec létat většina pilotů na všech kontinentech ať z důvodu prestiže tak proto, že mají ambice promluvit do místního, národního, evropského nebo světového žebříčku. Případně z ekonomických důvodů. Všeobecně uznávaný a úspěšný padák se lépe prodává i jako starší a olétaný. Nebo je vede obyčejná lidská touha být v něčem prostě lepší.