Neděle na mne nastražila hned několik pastí jak se nedostat do luftu. Prvně oslava bratrových narozenin a pak odvoz potomka na školu v přírodě, nicméně v 18:20 jsem na Smradlavce a skládám nádobíčko. Plocha posetá padáky a čeká se na prvního chrousta. Když pytel na chvíli přestal rotovat, precizním startem byl Slávek po dvou krocích ve vzduchu.

Jedna otočka nad letištěm a pro ostatní to bylo jako mávání červeným hadrem býkovi před očima. Kdo mohl tak startoval. Pozdní příjezd jsem dohnal, kamarád Kamil na mě těch 10min. počkal v luftě a už jsme to pelášili za Slávkem k Pernštejnu. Cestou jsem se odtrhl, páč musím dodržet slib synovi a zamávat mu na té škole v přírodě. Cíl obec Skryje a tam někde v okolí jsou. No šaškoval jsem na údolím dobrejch 20min. ale děcka nikde a nebo se umí betelně maskovat. Povinnosti bylo učiněno za dost, tak alou za ostatníma. Kamila potkávám po cca 10min. letu někde před Nedvědicí a spolu to frčíme rovnou k Brnu, kde na obloze balancují horkovzdušné balóny. Zamávat, nafotit, nechat si zamávat a nechat se nafotit.

Pak už si každý letěl jen tak blbnout po okolí a postupně to směřovat ke Smradlavce, neboť západ slunce se blížil. Ještě trocha poblbnutí nad plochou, bezpečně přistát, balit, rozloučit se s kamarády, domů a pak na jedno orosené probrat s Kamilem úspěšný den. Co dodat na závěr, nebyl to žádný akční let, nikoho jsme nenapadali, netatrankovali s nikým neválčili jen si moooc užili.