|
Jen se tak trochu prolítnout.
V sobotu 11.9. jsem se ráno probudil zkroucenej na sedale mýho auta po oslavě svatby kamaráda. Bylo mi pekelně a nemohl jsem ani hnout. Vypadalo to na celodenní kocovinu a zabitou sobotu, ale dal jsem si doma horkou a studenou sprchu, 2 ibuprofeny a udělalo se mi líp. Po detailním studiu Medarda a Flymet jsem se rozhodl a nakreslil si do mapy dva pěkný rovnostranný FAI trojúhelníky, každá strana 50 km, tak aby to dalo 150 km celkem. Jako startovní plochu jsem vybral Chabeřice, která ale nebude ležet ve vrcholu trojúhelníka, ale na jedné z jeho stran. Musel jsem si švihnout, protože se už brzo stmívá, tak abych to všechno stihnul.
R.V. alias Mlčoch
Chabeřický letiště je pěkně zarostlý a musím říct, že pro start s přídavnou nádrží a za bezvětří nevhodný. Našel jsem kus letiště, kde tráva nesahala až po stehna, připevnil nádržku a natankoval. Do hlavní nádrže 10 litrů a do přídavný 5. Modlil jsem se, aby to neprotékalo jako minule, ale naštěstí neprosákla ani kapka. Trochu se to protáhlo, než jsem všechno pochystal - mapičky, občerstvení, muziku na cestu, vyfotit nádrž, a tak jsem byl trochu nervózní. Bylo 16:24. Naštěstí se mi povedl start hned napoprvé, makal jsem tou vzrostlou travou a do vzduchu to šlo dost pomalu. Ale byl jsem tam, vytáhl mapičky, dýchalo to trochu od severu, tak jsem vybral jeden z těch dvou trojúhelníků. Namířil jsem si to asi 10 km na jih na první otočňák. Než jsem si všechno pozapínal, naladil, přitáhnul karburátor, tak jsem byl na něm. Fotka, otočka a hurá na Prahu. Další otočňák byl Jesenice u Prahy, 50 km daleko. Ještě pracovala termika, ale tak hezky, žádný plácání skytexu. Jednou jsem nalítnul i 5m/s stoupák, a tak mi to nedalo a vytočil jsem zadarmo asi 400m. U Divišova byla nějaká atrakce, tak jsem tam nalítnul a byla to plochá dráha. Akorát končila rozjížďka, tak jsem jim zakroužil nad stadionem a lidi zamávali. Dál to na Prahu moc neodsejpalo a hlavně jsem se děsil toho, že poletím ještě do Poděbrad. Pouštěl jsem si do sluchátek Richarda Müllera a dal si svačinu. Dával jsem si pozor, aby mi salám neprolítnul vrtulí, pivko nebylo, jenom limča, ale taky dobrý, a když jsem dobaštil, tak jsem viděl Prahu. Zavolal jsem Jirkovi Paletovi, který bydlí těsně vedle Jesenice a chvíli jsme klábosili. Když jsem mu sdělil, že mám před sebou ještě Poděbrady, tak mě nabádal, abych se po přistání určitě ozval, nějak nevěřil, že to dolítnu. Otočka nad Jesenicí a po trase nového obchvatu na Říčany. Nafotil jsem i monstrózní napojení obchvatu na D1 u Průhonic, přeletěl Říčany a mířil ke své téměr rodné vesnici - Doubravčicím. Zamával jsem kamarádům ze vsi, ubral plyn a začal sklouzávat z kopcovitého Středočeského plutonu do placaté křídové pánve. Slunce jsem měl v zádech a krajina se rozsvítila sytými oranžovými barvami. Minul jsem Český Brod a začal vyhlížet Poděbrady. Něco většího jsem viděl ve směru letu, identifikoval Poděbrady, tak jsem se na to fixoval a říkal si, že to bude dobrý. Když jsem se k tomu přiblížil víc, tak jsem zjistil, že jsou to Pečky a Poděbrady jsou až to daleko za lesy vzadu. V tu chvíli jsem začal pochybovat, že to doletím, tlačilo mě palivo i čas. Dal jsem si limit, že jakmile bude v nádrži zbývat pouze 4 litry, okamžitě točím na Chabeřice. Nakonec jsem na ten otočňák - most D11 přes Labe - doletěl a měl jsem tam jen malinko nad ty 4 litry. Otočka 120 stupňů doprava a čekal jsem severní vítr do zad. Ten tam sice byl, ale o dost slabší, než jsem čekal. Najednou vlevo ode mne začalo neco lítat, chvíli jsem nechápal, ale byli to parašutisti. Slunce se sklonilo k obzoru a mě bylo jasný, že to do západu nestihnu. Zhodnotil jsem stav paliva a začal se víc bát tmy než toho, že mi dojde. Tak jsem odtrimoval a trochu zrychlil. Lehounce se do mě začala dávat zima, oči jsem upíral na GPS, jak pomaloučku ubývají kilometry. Pak ve vesnicích rozsvítili. Teď už jsem věděl, že to dám, že u letiště nejsou žádný dráty a že nejbezpečnější bude těch pár kiláků doletět. Držel jsem si výšku pro případ, že by mi ten benzín přece jenom došel, zkontrolovat to kvůli tmě nešlo. Nad letištěm jsem vypnul motor a doklouzal doprostřed. Už padla rosa, mokrý to bylo jak houba, výšku jsem už moc neodhadoval, tak jsem to rozhulil, metr nad zemí zatáhnul řidičky a doklouzal nohama po trávě snad 15 metrů. Byl jsem tuhej, byl jsem rád, že stojím na zemi a nechtělo se mi hejbat. Padák jsem nechal, ať si spadne kam chce. Bylo 19:57, ve vzduchu jsem byl 3:33 hodiny. V nádrži zbyl 1 litr.
P.S. Michal Nadažy mě hecoval, ať zabojuju, tak jsem rád, že jsem to ulít. Považuju ale těchto 150 km FAI jako určitý osobní limit a větší trojúhelníky už nechystám, poslední třetina mě už moc nebavila. Začínám obdivovat Bena Jordana.
1) Pilot - Radek Vondra
2) Nirvana Rodeo 115, Mac Envy 27
3) 11.9.2010, start 16:24, cíl 19:57, doba letu 3:33
4) Start a cíl: Chabeřice
5) OB 1 Mnichovice
6) OB 2 Jesenice u Prahy
7) OB 3 Poděbrady dálniční most D11 přes Labe
8) Naměřená přímá vzdálenost mezi body 150,277 km
9) 14 litrů
10) průměrná rychlost 44 km/h
R.V. alias Mlčoch
|
Moravský KAMEŇ 2010 
