|
Mám svoji práci ráda. Jsou ale dny, kdy mě to tam vyloženě štve. Jako třeba dnes. Slunko svítí, ptáci řvou jak krávy, nefouká a do Kameňa zbývá jen pár dnů. Na kameře vidím, jak Závorka ve Stichovicích pase kurzíky, každou chvíli přibývá aut dovážejících letuchtivé kamarády a já tady sedím, žaluzie zatažené, fouká na mě klima a už nad po stopadesáté s úsměvem opakuju: „Co pro Vás mohu udělat?“
Pak mi zazvonil telefon. Tentokrát ten soukromý. A on to Dušan, jak prý se mám a v kolik končím a že dneska by to šlo. To byla poslední kapka. Mnohoslovně jsem své vedouc začala popisovat svoji zoufalou situaci. Když jsem jí začala vyhrožovat, že jestli dnes ten Kameň, nezaletím, budu jí to celý rok vyčítat, tak povolila a mohla jsem jít domů o hodinu dřív.
 Pavla Hálová
V půl čtvrté jsem dorazila na letiště (asi jsem fakt poloviční chlap, protože cesta z práce, zastávka doma, převlíct, naházet věci do auta a dojet do Stichovic mi trvalo cca 30 minutJ). Plocha byla plná rozložených padáků, další ve vzduchu a můj pozemní tým Dušan už na mě čekal se svým typickým úsměvem J. Šedivák seskočil ze střechy, a že prý letí s náma.
Tak jo. Žádné velké plánování. Rozhodli jsme se, že zaletíme můj trojúhelník z předminulého Kameňa, nafotili jsme nádrže a hurá do vzduchu. No, hurá…u Honzu to hurá, bylo. Mě přípravy trvaly trošku dýl, tak, chudák, statečně kroužil nad letištěm a čekal na mě, protože při téhle akci fungoval jako navigátorJ.
Start byl trošku divočejší, ale napoprvé a pak už jsem mířila za rychle se vzdalující žlutou tečkou (Šedivákův padák). Dušan odstartoval chvíli za mnou ale brzy mě dohnal a kryl mi záda.
Důsledně jsem se otočila nad zámkem ve Ptení (tak důsledně, že až třetí Šedivákovo zařvání do vysílačky „doleva!!!!“ mě dostalo na správnou cestu) a za chvíli už jsem v dálce zahlídla hangáry na letišti v Pěnčíně. Tam už mi začínaly mrznout prsty. Když jsem ale viděla, jak mi naproti letí Marian, který byl ve vzduchu už dlooooooouho přede mnou, řekla jsem si, že když není zima jemu, tak já to taky vydržím…co mi taky zbývalo, že? Opět důsledná otočka a pak už směr domů, do Stichovic. Honza už se mi zase ztratil v dáli a vzal s sebou i MarianaJ. Podle zvuků, které se linuly z vysílačky jsem usoudila, že už je pravděpodobně nad Kostelcem a úspěšně dráždí našeho předsedu Standu. Dušan, který mě až doposud sledoval ze zálohy, se ke mně přidal, kroužil kolem mě jak kometa, aby se přizpůsobil mojí rychlosti, a doprovodil mě až do cíle.
Celí zmrzlí jsme spakovali padáky a zalezli do boudy, kde nám už odpoledne Luboš Závorka zatopil v kamnech. Jak to udělal, to by byl námět na samostatný článek – zeptejte se ho J
Pavla Hálová
1) Pilotka Pavla Hálová
2) krosna Solo 210 SPIN
3) Kluzák IMAGE 24
4) 27.10.2010 doba letu 55 min.
5) Startovní bod letiště Stichovice
6) otočný bod č.1 Zámek Ptení
7) otočný bod č.2 letiště Pěnčín
8) Cílový bod letiště Stichovice
9) Naměřená přímá vzdálenost mezi body 6,3; 4,6; 5,7; celkem: 24,9km. FAI trojúhelník
10) Spotřeba pohonných hmot se zaokrouhlením na půl litru je 2,5 litru.
1) Pilot Jan Šedivý
2) Kluzák Spice25 MAC
3) krosna SPIN
4) 27.10.2010 doba letu 40 min.
5) Startovní bod letiště Stichovice
6) otočný bod č.1 Zámek Ptení
7) otočný bod č.2 letiště Pěnčín
8) Cílový bod letiště Stichovice
9) Naměřená přímá vzdálenost mezi body 6,3; 4,6; 5,7; celkem: 24,9km. FAI trojúhelník
10) Spotřeba pohonných hmot se zaokrouhlením na půl litru je 4,5 litru.
1) Pilot Dušan Kubíček
2) Kluzák Spice22 MAC
3) Krosna SOLO210
4) 27.10.2010 doba letu 40 min.
5) Startovní bod letiště Stichovice
6) otočný bod č.1 Zámek Ptení
7) otočný bod č.2 letiště Pěnčín
8) Cílový bod letiště Stichovice
9) Naměřená přímá vzdálenost mezi body 6,3; 4,6; 5,7; celkem: 24,9km. FAI trojúhelník
10) Spotřeba pohonných hmot se zaokrouhlením na půl litru je 2,5 litru.
|
Moravský KAMEŇ 2010 
