|
Letos jsem ještě nic nezalétl do Kameňa a už jsem to cítil jako ostudu. Chtěl jsem někam daleko doletět, užít si to, a sehnat nějaký bezbolestný odvoz zpátky domů. Když se přede mnou moji rodiče zmínili, že uvažují o koupi karavanu, secvaklo mi, vzpomněl jsem si na Dana Trochtu a jeho nabídku na prodej karavanu. Prostě a jednoduše, Dan byl v pátek v Modelcity u Znojma, rodiče se tam jeli podívat na jeho karavan a já jsem cestu tam chtěl absolvovat vzduchem. Medard dával celý den trochu zmatené údaje, ale Flymet se nemýlil a ukazoval pořád stejnou prognózu větru – lehounký vítr SZ v podstatě stále do zad. Plán byl jednoduchý – start v mých téměř rodných Doubravčicích kousek východně od Prahy, a let po přímce přímo na Znojmo.
 Radek Vondra alias Mlčoch.
Zkontroloval jsem si na mapě ICAO, že nikde nevletím do CTR nebo LKP, a na AUPu prověřil, že všechny ty TRA82, TRA85, TRA83, TRA54 a TRA84 jsou deaktivované. Našel jsem v dílně přídavnou nádržku na benzín a zjistil, že už nemám dvoutaktní olej. Takže výlet za Jakubem Černochem do firmy, nákup oleje a pak hlavně nic nezapomenout a všechno pobalit. Pochopitelně jsem doma zapomněl bundu a přes půl Prahy se pro ni vracel. V pátek odpoledne, po ucpaný Praze. Pizdu jebat. Takže plánovaný start v 17:00 jsem nestihl. Než jsem to poskládal, natankoval 15 litrů, přenesl úplně někam jinam, protože se otočil vítr, bylo čtvrt na šest a ze mě lil pot. Ten vítr se taky vtipně otočil tak, že to vypadalo, že bude cestou foukat proti mně. Startoval jsem proti stromům a na posečené louce se válely spousty uschlého bejlí, toho košatého, co se vždycky zamotá do šňůr. Neviděl jsem to moc optimisticky. Padák vyběhnul naštěstí rovně, zkontrolovat jsem to nemohl, páč hlavu nemůžu zaklonit kvůli přídavné nádržce, dal jsem plný kotel a zjistil, že mám pravou řidičku omotanou kolem ruky. Ani za nic jsem ale nechtěl opakovat start, tak jsem to risknul i takhle. Opět se mi potvrdilo, že s tou přídavnou nádržkou to ještě chvilku nabírá těsně nad zemí rychlost, než se to milostivě zvedne. To už jsem ale tahal za levé madlo, abych se vyhnul stromům, a pak už to bylo všechno v pohodě. Ruku jsem vymotal, žádný bordel ve šňůrách se nekonal, vyfotil jsem start a zjistil, že už o pár desítek metrů výš to fouká správným směrem. Odtrimoval jsem, GPS ukazovala přes 50 km/h, tak jsem zadal směr Hluboké Mašůvky (ModelCity) a na displeji se zobrazilo 153 km do cíle. Minul jsem Kostelec nad Černými Lesy a letěl k Sázavě. Tady jsem krajinu ještě dobře znal. Přeletěl jsem město Sázava a kochal se meandry řeky u Ledečka a Ratají. Termika fungovala zdatně, lítal jsem nahoru a dolů. Ale tak nějak uměřeně, nebylo to kdovíjak nepříjemné. V dáli jsem už uviděl přehradu Želivky a před ní letiště Chabeřice. Nějak to tam zpustlo, domek s nápisem LKCHB už tam není. Ale dráha posekaná zčásti je. Dál vedla trasa přesně na délku nad přehradou. To jsem uvítal, protože nad vodou by to mohlo být bez termiky. A bylo. Ovšem když jsem se dostal zase nad pevninu, lítalo to nahoru dolů ostošest. A to bylo šest večer. GPS hlásila 100 km do cíle, kousek před Humpolcem jsem přeletěl dálnici D1 a v tu chvíli vypli termiku. Krajinu jsem už neznal, GPS mne neomylně vedla přímo k cíli a já zaaretoval plyn. Stáhl trimy napůl a řídil jenom nakláněním těla. Poctivě jsem při zemi podlétával TSA a stejně jsem se koukal, jestli se někde nevyřítí stíhačka. Jednou jsem to zažil a od té doby si dávám pozor. V dálce přede mnou byly nějaké větrné elektrárny, ale zatímco ty malé se točily, ty velké se skoro nehýbaly. Rychlost před tím, než vypnuli termiku, kolísala nahoru a dolů, občas jsem chytil i protivítr, ale teď už se ustálila na 55-60 km/h. Zavolal jsem Danovi, že už letím, a on, že mi poletí naproti. Dan vystartoval, ale další komunikace už probíhala jenom přes SMS. Letím, co se děje?.... Mám to 28 km. .... Jakou máš výšku? .... 680 m. .... Vranovská Ves 200 m a stoupám. .... Já tak 100 m nad zemí. .... Co máš za vesnici nejblíž? .... He? .... Kde jsi? .... Vidím tě. .... Já tebe ne. .... Právě jsi mne minul po pravé ruce. .... Poleť zpátky. No prostě jak u blbečků v mateřský školce.
Už jsem viděl Mašůvky a Dan se ke mne zezadu přihnal a fotil. Slunce právě zapadlo a já se srovnal za Dana na přistání. Všude létaly modely, povětšinou tryskové, a tak jsem přesně kopíroval Danovu stopu, abych se třeba nepotkal s nějakým Concordem. Přistáli jsme pár kroků od sebe, přivítali se a Dan mi pogratuloval k pěknému dálkovému letu.
Samozřejmně nejde v Kameňu zvítězit letem bez návratu. Koeficient 2,5 za FAI trojúhelník tě posune o hodně dopředu. S koeficientem 1,0 sice zůstanu hluboko za elitou, ale i tak to byl pěkný let, nestydím se za něj, užil jsem si ho, a o tom to (tedy alespoň doufám) je.
Radek Vondra alias Mlčoch
Takže tedy:
Pilot: Radek Vondra alias Mlčoch
Motor: NIRVANA RODEO 115
Křídlo: MAC Envy 27
Startovní hmotnost: cca 135 kg
Datum letu: 17. 8. 2012
Čas startu: 17:23
Čas přistání: 20:15
Doba letu: 2:52
Start: Doubravčice
Cíl: ModelCity Znojmo
Délka trasy: 153 km
Celková spotřeba: 12,5 l
Let bez návratu.
Fotky z letu ve vyšším rozlišení jsou na webu na mých stránkách picasa i s popisky.
https://picasaweb.google.com/117488502226681933502/2012PPGModelcityZnojmo#
|
Moravský KAMEŇ 2012 
