Už v květnu, když jsem zaletěl první letošní let do Kameňa, který byl na úrovni loňského nezapočítaného letu a který by mi loni zaručil se skoro tisíci bodovým náskokem před Mlčochem první místo, mi bylo jasné, že letos to stačit nebude. A že budu muset stejně jako vloni v chladnu a ve sračkách zabojovat, abych splnil co jsem slíbil. A také se tak stalo.
Trojúhelníky jsem měl již od jara připravené tři. V září, kdy probíhalo překrásné babí léto snad na celém území ČR, jsem se vydal na mou oblíbenou startovačku s oběma plnými nádržemi a odhodláním to zkusit. Do té doby jsem nikdy předtím nezkoušel pracovat a startovat s přídavnou nádrží a podle toho to ten den dopadlo. Nádrž jsem na sebe soukal sám, zapojoval ji po slepu a tak se stalo, že nebyla zapojená správně a už před startem jsem výrazně cítil benzín. Přerušil jsem předstartovní přípravy a zjistil, že kolem rychloventilu mám nacucanou sedačku benzínem. Otrávěně jsem s nádrží švihnul do auta a šel si jen na dvě hoďky zablbnout. Doma jsem oznámil, že při příštím pokusu budu potřebovat před startem asistenci a že jakmile to počasí dovolí, tak vydám povel k odjezdu na startovačku bez ohledu na cokoliv, nebo kohokoliv.
A za pár dní kouknu na Proksíkovi stránky a bylo to. A k mému údivu nejen Novák, ale ještě k němu Roman. Na Novákův záměr mě během léta pár kolegů upozorňovalo a i jsem s ním počítal, ale i Roman Tomíčků? No co, mám přelítnout jednoho, nebo dva, to už je přeci jedno. Hlavně dodržet slib, který jsem dal loni Klárce a na množství soupeřů nehleďme .
  Marek Malý
9.10. medard začal avizovat, že by to za dva dny mohlo jít. S přibližujícím se dnem D se předpověď ještě vylepšovala a slibovala možnost opravy v následujících dnech. Teplota kolem pěti stupňů, vítr buď žádný, nebo proměnlivý, z Německa by mě to mohlo trochu pomáhat do zad a na výběr mám ze tří trojúhelníků, které můžu 2x změnit za letu. Tak jdu do toho.
11.10. po osmé ranní vyrážím v doprovodu partnerky coby pozemního personálu na oblíbený modelářský plácek u Vrbičan. Neleží sice v přímé ose mezi jednotlivými OB, ale zaletím si asi jen 0,5km. Ještě v autě přistupuji na bázlivý požadavek mé partnerky, abych si pro její klid dnes vybral ten nejkratší trojúhelník ze tří možných. Pod vlivem venkovní teploty a osmnácti denní absenci v luftě na její požadavek přistupuji. Domlouváme se, že po odstartování sbalí fléru, co mi odpadne při startu a s autem odjede zpět do Litoměřic, aby nestálo cca 5 hodin v polích. Až budu na posledním rameni, tak jí napíšu SMS a ona přijede zpět na modelplac zapíchnout fléru, abych pohodlně přistál a vyčká mého příletu.
Nejprve připravuji křídlo plus stroj a pak se teprve nasoukávám do čtyř vrstev oblečení. Jsem v tom nemotorný jak medvěd! Samozřejmě se během oblékání vítr trochu stočí, ale je to spíš vánek než vítr. To mi dělá obavy a krůpějky potu na různých částech těla. Nulová podpora protivětru při startu po nohách s 27kg paliva a mnoha vrstvami oblečení je v tuto chvíli nejtěžší část dnešního plánovaného letu. Už v autě jsem si říkal, že MUSÍM!!! odstartovat na poprvé. Že v medvědí kůži a s takovou váhou na ramenou to nechci zkoušet několikrát.
Jdu na to! Stoupám si. Váha jako kráva! MUSÍM!!!! Zmobilizuju všechny síly a rvu to co to dá! PLYN PLYN PLYN! a a letím. Hurá!! Ani to nebylo tak strašný jak jsem se toho obával, ale zabojovat jsem trochu musel. Usazuji se, lovím v silných rukavicích foťák z kapsy a otáčím zpět nad stahovačku pro fotku. Pozemní tým už balí propriety, mává, fotím už ve směru Raná, dělám si pohodlí a těším se.
Počasí přeje focení a tak si ho dopřávám plnými doušky. Podzimní krajina je krásná a slušně ubíhá pod nohama. Z domácí přípravy si pamatuji, že první možná změna je hned u OB1. Buď severní cípek Nechranické přehrady, nebo o 10km dál téměř v ose náměstí v Kadaňi. Ve foťáku koukám na čas fotky průletu startem, porovnávám ho s časem na variu a zvažuji, že podle času v kolik budu u Nechranic , se rozhodnu jakou trasu poletím. Jsem tu za hodinu. To je nic moc, ale protože jsem si dobře všimnul větrných rukávů na LKCHAR, které mi jasně daly najevo, že to mám přesně na komoru, tak to tak hrozné není. A tak se rozhoduji pro původní, drahušce slíbenou variantu. Po dosažení OB1 otáčím na SV. Letím přes ULBRZN, severočeskou měsíční krajinu, kolem Mosteckého autodromu po pravé ruce, Litvínovské rafinérii po levé ruce směrem na Dubí nad Teplicemi. U Teplic, nad krušnohorským pásem, jsou již kumuly. Nejsou výrazné, ale něčím by prospěšné být mohli. Jen ta teplota! Od startu jsem se nedostal nad 5 stupňů. Teplota bude můj dnešní soupeř. Nad Dubí se začínám zvedat nad Krušné hory pod oblačnost. Stoupání mi chvílemi usnadňují přítomné kumuly. Po levé ruce už fotím Německo a vpravo mám impozantní pohled, jak Krušné hory padají do české pánve, aby se hned zase zvedala do různorodého Českého středohoří. Krušnohorský pás tvoří mohutnou přírodní hradbu a přirozenou hranici mezi ČR a D. Teď už ale musím mít oči na stopkách, protože „tady“ nejsem doma, ještě nikdy jsem tu neletěl a naučených orientačních bodů tu mám jako šafránu. Z domácí přípravy na mapy.cz si pamatuji, že musím D8 přetnout na německé straně u „malého“ tunelu, který dobře znám z jízd do D a u kterého téměř nepřetržitě měří německá dálniční policie. Je tam totiž po dlouhém klesání snížená rychlost na 80km a nikomu se tam moc brzdit nechce, kor když tunel má sotva 100m. D8 už vidím díky zeleně natřeným mostům, ale tunel stále ne a ne. Jako další orienťák vím, že po pravé ruce, ale hodně v dálce musím mít Sněžník. Jenže viditelnost se tím směrem značně zhoršila a tak ho zatím jen tuším. Tunel!! Byl schovaný v porostu a dokud jsem nebyl nad dálnicí, tak nešel vidět. Super, jsem v kurzu. Ale co to?! Na displeji foťáku bliká červeně baterka!! Vždyť jsem ho večer sundal z nabíječky?! Koukám na teploměr varia a je to jasné. Nad Německem letím už jen ve třech stupních celsia. Takže baterku neudolalo těch několik fotek, ale chlad, protože ho mám celou dosavadní cestu položený na přídavné nádrži. Dostával to plnými doušky! Zasouvám ho mezi nádrž a mé tělo, snad ho tak trochu ochráním od zimy a budu moct ofotit zbývající OB a přistání. A to jsem se těšil, kolik toho nafotím. Už ani průlet kolem přehrady Gottleuba zasazené v saských lesích nefotím. Ale je to hezký pohled. Začínám se soustředit na světlý bod v oparu přede mnou. Tím směrem totiž musí být Königstein, můj další OB. V Loni jsem si k němu udělal výlet. Nejprve po zemi a druhý den z LKBYNO vzduchem. Úžasný zážitek! Labské pískovce a meandry v ranní mlze a nad nimi se tyčila stolová pískovcová hora s monstrózní pevností. Prolétám už druhým mrakem a … a při vylétnutí ho vidím!! V celé své kráse a poledním už nízkém slunci vypadá impozantně. Musím to vyfotit! Snad to ta baterka zvládne. Po OB2 točím ostře na JV, vím, že Hřensko a pískovce musím nechat hodně vlevo a Sněžník stále vpravo. Pokud to tak udělám, tak musím doletět nad už snadný orientační bod Děčín. Následně po levé ruce míjím Benešov nad Ploučnicí a pak na opačném konci Českého středohoří těsně před Kokořínskem musím protnou obec Kravaře. To jsou všechno pro mě snadné a dobře zapamatovatelné orientační body, protože je znám velice dobře ze země a párkrát jsem nad nimi už lítal. Ale za Dubou u Doks nad Kokořínskem můj rajón končí. Jako OB3 jsem si doma v mapě zvolil městečko Mšeno. Nikdy jsem tam nebyl po zemi, ani vzduchem. Mít GPS navigaci, tak by to bylo „s prstem v nose“, ale teď opravdu musím soustředit, abych nezakufroval. Podle mapy.cz by Mšeno mělo být na vzdušné ose mezi Štětím a Mladou Boleslaví. Jenže viditelnost už mi komíny štěťských papíren schovala a Mladou Boleslav ještě neukázala. Vytahuju za letu z kapsy papírek s tahákem, jestli mi uletí, tak jsem nahranej. Už z něj mám díky větru zmuchlaný žvanec, ale vidím, že pokud udržím přímý směr Kravaře, Dubá s ULDUBA pod sebou, tak další větší městečko musí být jen Mšeno. Na internetu jsem se doma z letecké mapy snažil zapamatovat charakteristiky města. Náměstíčko s trojúhelníkem a na východě velké fotbalové hřiště. Po několika výskách a osadách se v oparu už začíná objevovat něco většího. JO! Je to Mšeno! Vše souhlasí, náměstíčko, trojúhelník i hřiště. Fotím náměstí a vidím, že na hřištích u školy je nějak živo. Kontroluji palivo a protože ho je hodně, tak spirálou sklesám a pár otočkami nad hřištěm dělám omladině radost. Odlétám od Mšena, trochu nastoupávám, abych hledal štěťské komíny, ale vidím zatím jen vyšší neratovické. Ale i to mi stačí. Elektrárna Neratovice je od Štětí jen coby kamenem. Po chvilce letu už rozpoznávám i Štětí a stabilizuji dráhu letu. Už se nesnažím ani nestoupávat a tak se mi naskýtá hezký pohled na kokořínské pískovce a také na hrad Kokořín. Letos jsme u něho kroužili s Mlčochem. Znovu spouštím foťák a cvakám spoušť. Následuje už rozhledna Slavín a za ní už jsem zase nad svým. Tady už by byla škoda baterek v GPS navigaci. Doluji z kapsy mobil, snažím se ho neztratit a napsat Markétě SMS, že už může vyrazit do Vrbičan na přidávačku. Za Štětím už nepotřebuji rozlehlý přehled nad krajinou a tak sklesávám a zaplavuje mě velice příjemné teplo. Nejprve to přikládám již vítěznému pocitu, ale po chvilce koukám na vario a je krásných 10 stupňů. Ve čtyřech vrstvách na nohách i na těle mi začíná být velice teplo, že i rukavice musím přepnout na pouhý první stupeň topení. Při dnešním čtvrtém přeletu Labe si všímám podivného dravce točícího stoupák. Po pár vteřinách je z ptáka rogalo a je pořádně vysoko. Běží mi hlavou myšlenka se pod něho posadit, chytit se, vypnout, vytočit to nahoru k němu a notný kus cesty uletět v duchu původní myšlenky Moravského Kameňa. Ale ne, ještě by se ve stoupáku událo něco co by se mi nemuselo líbit, neřkuli vyplatit. Holt budu polykat benzín. Předloni jsem nad Doksanama byl v kilometru, do cíle zbývaly 3 kiláky, tak jsem vypnul a nad přistávačkou jsem ještě vyklesával ze skoro 400 metrů. Tak snad příště. Doksany už vidím a tak začínám hledat v ose vrbičanský model plac s autem a Markétkou. Plácek už zřetelně rozeznávám, ale kde nic, tu nic. Musí přijet, vždyť jsem jí psal, ne? Přece mě nenechá přistávat na slepo. Očima sleduju silnici vedoucí od Lovosic přes Siřejovice do Vrbičan, jestli na ní zahlédnu řítící se dodávku. A nic. Už jsem před Rochovem, do cíle mám 2 kilometry a snažím se najít v okolí něco kouřícího, co by mi ukázalo intenzitu a směr větru. V Rochově kouří jediný komín, jenže vím, že vesnice je na úpatí výrazného brozanského valu, velkého terénního zlomu a tak směr větru dle komína od východu asi nebude to pravé. No nic, fotím přiblížení k cíli, průlet cílem a ve směru JV jdu na přistání. Klesám a letím docela pomalu, tak to vypadá, že jsem směr větru trefil správně. Asi 8 metrů nad zemí dostávám do křídla přadný závan od jihu, křídlo se stáčí prudce doleva, ale kontrovat v téhle výšce s rychlou ztrátou výšky nechci. Nechávám to doklesat s výrazným bočním snosem a jen se soustředím na výšku a nohy, aby to skoro po pěti hodinách uběhly. JO! Jsem dole a celý já i stroj! Radost nad právě dokončeným náročným letem je absolutně potlačena naštváním nad selháním pozemního týmu. Ten dorazil po dalších pěti minutách. Po mnoha slovech byla nejlepší výtka „a to si nemohl počkat ve vzduchu než přijedu?!“. No jasně, proletím cílem a pak tu budu kroužit jako káně, frncat benzín a čekat, až se uráčí přijet.
Doma okamžitě zalejzám do horké vany a až teď si nechám přijít ten krásný pocit, že jsem pro Klárku a slib, který jsem jí dal, udělal letos maximum.
Pokud mě ještě letos někdo přelítá, tak budu mít smůlu, ale zkusil jsem to!
Nemám podvozek, který by za mě odvezl do vzduchu dvě nádrže paliva, nemám GPS navigaci, která by mi ukazovala směr a přesto tvrdím, že když je motiv a odhodlání, tak se to dá s prstem v nose. A meta pro příští rok? Už nebudu chtít být první, ale rovnou tady oznamuji, že zkusím pokořit 300km. Na to už si asi pořídím GPS, protože každá sebemenší odchylka z trasy bude znamenat chybějící kapky benzínu. A protože nejsem termikář, tak budou potřeba. A foťák? Když jsem ho znovu zapnul v teple domova, tak baterka svítila na max.! Mrcha jedna rozmazlená!
Šťastné starty a hlavně přistání všem!! Marek.
PS: reprezentantovi Márovi děkuji za dlouhodobé zapůjčení přídavné nádrže.
Marek Malý
Datum letu: 11.10.2012
Pilot: Marek Malý
Křídlo: JOJOWINGS MO.YO 26
Krosna: Nirvana Instinct
Časy start / cíl / doba letu: 9:19h. / 13:54h. / 275 min.
Body start / OB1 / OB2 / OB3 / cíl: Vrbičany / Nechranice / Königstein (D) / Mšeno / Vrbičany
Vzdálenosti start/OB1/OB2/OB3/cíl/celkem/celkem FIA: 49,2/75,3/67,5/38,4/230,4/230km
Palivo start / cíl / spotřebované: 27l. / 7,5l. / 19,5l.
|
Moravský KAMEŇ 2012 
