|
Tak to je paráda. Už celý týden je krásně a lítání vychází tak řka obden na jedničku. Při minulé návštěvě Bošovic, jsme zvládli i tolik očekávané tandemy, které se krz špatné počasí neustále odkládaly a skupinka nadšenců pro motorové létání utěšené roste. Většina okolních známých přistávaček, už byla pro letošek mou něžnou botou a nejen ní pokřtěna. Tedy jsem s nadšením přijal novinu, že v Senticích je také plácek vhodný ke startování. A když Luďa zmínil, že tam jeho drahá Maruška trénuje s křídlem taky, nebylo nač čekat. Sedmá odpolední, již všechno nachystáno duní fest a zlý kumulus perverzus se začíná v dáli rozpadat... Výtečně... Dohrčel i velectěný Buchťák, ale má namířeno jinam, tak dnešní kolečko absolvujeme komorně jen s mistrem Luďkem.
Lukáš Kočica
Start se daří ještě pár koleček kolem letiště a hrčíme směr Býkovice. Vítr fičí vcelku dost, ale tam v zádech a zpět to lehne, tak akorát nám to vyjde myslím si zkušeně....:) Sledujeme krásné panoramata, které chysá skoro bezmračné nebe a cesta pomalu ubíhá. Sem tam menší kopanec a celkově je to dost rozbité, říkám si. Přisoudil jsem to dnešnímu velkému vedru... Kolem Býkovic zamávat Jožkovcům a šup směr Sentice. Po cestě ještě pár menších zhupů, ale už by to mělo úplně lehnout každým okamžikem. V Senticích přistáváme a zdravíme se s osazenstvem místní přistávačky. Máme vcelku napilno, tak se moc nezdržujeme a pálíme zpátky do luftu.... Hmmm po větru, ale zase z kopce,to je výzva... no Jirka to nevidí moc nadějně, ale stejně to zkusím. Trochu strachu, rychlé nohy a křečovitě sevřený plyn motoru, mi nakonec protlačil cestu do vzduchu. Příště půjdu na jistotu, přece jen, vrtule nerostou na stromech... i když...
Kolem lomu už máme slušný potivítr a nabíráme směr „Zlobica“. Luďa už mě dávno předběhl. Zkouším to tlačit speedem, ale po pár významných kopancích to radši vzdávám. Ouška už se nějak třesou asi nedočkavostí, kontroluju nádrž něco pod 3 litry... po pár minutách je mi jasné, že tuto při nemůžu vyhrát. Klapání já nerad, málo benzínu a couvání proti větru přidává na sebevědomí málokomu... Ostře točím zpět směr Sentice.
Do zad mě kope tak silný vítr, že letím skoro na plný, abych držel výšku. Ojoooj, ale to dobře dopadne..letím s větrem o závod...:) co mi trvalo tam 30 minut zpět trvá asi 4... Točím na přistávačku a za stálého kývání přisedám. Vcelku s úlevou uvažuju co se to tam nahoře dělo. Že by ten mrak.?? Než se rozkoukám, vidím, že i Luďa vzdal onen souboj a dosedá v závesu za mnou. „Podle GPS jsem letěl zpátky skoro stovkou a nárazy byly 12,6“ huláká nadšeně. No jo pro takvého matadora zajímavý zážitek, ale pro mě, ehm... jeden z těch „silnějších“.... :) Po cestě, kdy náš velectěná Maruška vzala pod svá ochraná křídla se dozvídám, že i Buchťák měl „nevšední“ odpoledne a skončil v kukuřici. Naštěstí je zatím relativně malá... :)
Tak se budeme těšit zase příště na „silné“ zážitky....
Lukáš Kočica
video tuto.... https://www.youtube.com/watch?v=Z7WjAvYScLs
(pozdě ale přece, nějak to zapadlo - omluvenka :-)
|
