Jako začátečník jsem neměl soutěžní ambice, ale jakmile jsem se doslech o kameňu tak jsem si řikal že tuhle soutěž bych zkusit mohl. Celou sezonu - teda od tý doby co jsem dostal piloťák (takže od května doteď) jsem si poletoval kolem rodné hroudy a občas něco vyfotil...no a pomale zapomínal na svůj úmysl zůčastnit se Kameňa. No začátkem září se mi ozvala Pavla že ona už v Kameňu je a jak to vypadá se mnou, že jsem přece řikal že se taky zúčastním....tak jsem pomale začl uvažovat nad trasou.

Dneska to vypadalo, že by to šlo, a to i v termice. Hlásili bezvětří, tak jsem si naplánoval 3ůhelník do 100km. Tomáš byl na skajpu, tak sme to prokonzultovali a shodli jsme se na stejné délce trati. Já jsem startoval po druhé hodině, abych si užil trochu termiky. Bohužel byla jenom u otočných bodů, kde jsem měl fotit a nad nádrží Náklo/ značně rozbitá, málem jsem se vykoupal/.

MŮJ PRVNÍ LET "DO KAMEŇA"

Po dlouhém přemlouvání od přítele Tomáše Berky jsem se nechal ukecat a letěl jsem do Kameňa. A když do Kameňa, tak nějakou pecku. A když pecku, tak trojúhelník a když trojúhelník, tak aspoň FAI. První pokus asi před 14dny, se nezdařil a leťel jsem jen let s návratem.(nějak jsem zapomněl odbočit, či co). Stejně to ani nestálo za řeč a tak jsem ho ani neprezentoval.

 MŮJ DRUHÝ LET "DO KAMEŇA"

Protože nejsem žádný spisovatel, tak budu informovat jen krátce. Při mém druhém letu do Kameňa jsem zvolil jinou taktiku, než při prvním. Opustil jsem pokusy o kroužení v termice a řídil jsem se Šikecovým výrokem "Leť rovně, termika se dostaví". Ve stoupavých proudech jsem letěl na volnoběh, v klesavých na plný plyn. K večeru to stejně nenosilo, tak jsem vrčel celou dobu. Díky Bohu, že jsem to nevypnul, protože po přistání jsem zjistil, že se mi úplně roztavily baterky, takže bych sednul někde do lesa.

 Jak jsem si vyzkoušela KAMEŇ

Jsem začátečník., ale přesto soutěživý typ. Problém je v tom že současné disciplíny mi moc nevyhovují.Ve slalomu  nemám šanci, protože míň jak 10 metrů nad zem mě nikdo nedostane, navigace je pro mě pasé - zabloudím i v okolí Stichovic a termiky se bojím.V přesnosti přistání už se ale lepším – trefím se na letiště.

Když Roman dával dohromady pravidla soutěže, byla jsem přitom. Seděli jsme s Kájou, Šedivákem a  Jarkem Surou u Drobečka v kanceláři, popíjeli Frankovku a poslouchali, vo vo vo vočem to bude.

 MŮJ ...TŘETÍ.... LET „DO KAMEŇA“

Tak když mi teda JURY minulý let s dotankováním u pumpy neuznala jako trojúhelník, ale jen let bez návratu, zvažoval jsem, jak zareagovat. Nabízelo se spousta možností - např. urážlivý mail, zásilka s nechutným obsahem, protestní nóta v OSN a podobné odvážné chlapské činy. Zvolil jsem ale poměrně srabáckou odpověď, že to tedy poletím znovu, jenom budu muset nějak vyřešit to palivo a chcaní. Cestou na chalupu jsem se zastavil v OBI a zakoupil průhlednou hadičku, kterou jsem chtěl přepouštet benzín. Když už jsem byl u těch hadic a hadiček, tak mě napadlo, že pomocí hadičky by se dalo vyřešit i to močení. Prostě odpadní roura. Tak jsem se v tom OBI pokusil nacpat ptáka do různejch hadic, ale pochopitelně mi byly všechny malý :-). Nejlepší by byla od luxu, ale kdo by kvůli tomu kupoval celej lux, že jo. 

 MŮJ DRUHÝ LET „DO KAMEŇA“

V poslední době jsem začínal mít svrbění udělat nějakej hodnotnej leteckej počin. Podvečerní polítání je fajn, ale leckdy se mi už jednotlivé výlety v paměti překrývají, takže jsem prostě chtěl letět daleko, dál než jsem kdy letěl a taky by neměl chybět prvek dobrodružství, tedy nemít tu jistotu, že se natuty vrátím…. A když už plánovat, tak proč ne do Kameňa, a proč ne FAI trojúhelník. Bylo mi jasný, že na mety nejvyšší nedosáhnu, 137,5 km za 8 litrů od Tomáše B. je pro mne někde mimo realitu. Ale zkusit slušnej let bylo výzvou.