| Tak co hošani bóchnem tam reflex - né ? a reakce pilota k tomu |
|
|
O prvním z řady českých „autostabilů“ jsem se zmínil před devíti měsíci. Šlo o motorový speciál Mo.JO od firmy JOJO wings Franty Salavy, který více než prokázal životaschopnost této nové koncepce vrchlíku. Měl bych připomenout, že pět pilotů státní reprezentace mělo tento vrchlík nad hlavou během klání na mistrovství světa v roce 2009. Jeho podíl a přínos pro získání titulu Mistrů světa v motorovém paraglidingu byl pro naše barvy velmi významný.
Tím druhým vrchlíkem s autostabilním profilem o kterém dnes mluvíme je dílo firmy Mac Para Technology, kterou nemusím nikomu představovat. Padák otestovalo na Falkonu několik přítomných pilotů a je teď na nich, aby nám řekli, jaké měli pocity. Jedním z nich byl Dan z Karabachu. Tím bych ho na tomto místě vyzval - Dane tak co jaké to bylo? Bude tvým novým křídlem „autostabil“?
Dovolil bych si vyvolat diskuzi na téma „Má autostabilní profil vrchlíku pro motorový paragliding budoucnost?“
Já se pokusím stručně formulovat svůj názor a jít také s kůží na trh. Osobně se domnívám, že autostabilní profil má nejen budoucnost, ale že do dvou let budou vyrábět tyto padáky všichni čeští výrobci, kteří nechtějí zaostat za vývojem v tomto oboru. Do tří let na nich budou létat všichni čeští piloti, kteří chtějí promluvit do výsledků v motorovém paraglidingu.
Nic na tom nemění fakt, že se u některých stávajících modelů projevují určité nedostatky konstrukce mající za vinu, že se tyto padáky prozatím nehodí do rukou nezkušených pilotů.
Motto: vlci vyjí, ale karavana jede dál.
Pěkné autostabilní vánoční svátky Vám všem přeje - Marcello
Tak jsem to prubnul (zkopírováno z diskuze aby to nezapadlo)
Daniel
Mac Jet Na Falconu jsem vyzkoušel velikost 24, ale potřeboval bych 22. Hned když mi Petr hodil pytel jsem po vybalení zjistil jeden velký rozdíl oproti mojí Veze, ten padák šustí uplně jinak Po rozložení jsem musel zavolat Petra k sobě a nechat si udělat instruktáž o popruzích a různých šnurkách a hadičkách co tam byly jaksi navíc. Naštěstí je to velice jednoduché a tak i já to pochopil napoprvé. Pak už jsem nedočkavě připnul padák do krosny a jal se startovat. Foukalo 2-3m/s na komoru tak jsem za to vzal a zažil první velké překvapení. Padák vyjel nahoru řekl bych uplně sám až jsem se lekl a po lehkém přibrždění jsem dal plnej a rozběhl se. Měl jsem obavu abych to vůbec uběhl (reflex lítá rychle že?), ale opak byl pravdou, po jemném přibrždění mě sám zvedl na menší rychlosti než startuje má Vega. Ještě se vrátím k tomu nahození nad hlavu, jsem zvyklý že si musím hlídat utíkání do boku mého padáku a jeho celkovou náchylnost na kývání při startu, ale tady to bylo naprosto bez problémů a padák byl prostě nahoře hned a čekal na pilota Po strtu jsem letěl chvíli rovně a rovnal sebe v sedačce a hrál si s křížákem abych letěl rovně. Pak jsem křížák vypustil uplně a zkusil trimování na padáku. Na let v horizontu mě stačilo přitažení o jeden uzlík a po odtrimování jsem pak ještě jeden přidal. Tato vychytávka na popruzích se mi hned zalíbila protože mě nekroutil křížák a pohodlněji se mi sedělo. Zkusil jsem pár opatrných zatáček a byl velice spokojen, na plně zatáhlé trimy byla ovladatelnost či spíše hravost lepší než u Vegy. Pak jsem se začal věnovat trimům. vypuštění na půlku (je tam značka) se padák trochu rozletěl (rychlost asi tak jak má Vega) trošičku, ale jen nepatrně, přituhlo řízení a z Jetu se stal vlastnostmi normální padák. opět pár zatáček a už jsem vypouštěl trimy naplno. Bylo cítit jak se padák rozjíždí a okolní padáky co lítali jsem začínal vpohodě předlétávat. Co bylo ale nejmarkantnější byl nárůst sil v řízení. Někdo mi tu řídičku nahoře držel a nechtěl pustit Během rozmrzání jsem nový padák Petrovi pochválil a jen co se vrátil cit do prstů už jsem se soukal znovu do sedačky. Tentokrát jsem schválně ten start odflákl, ale padáku to bylo jedno a zase odstartoval napohodu. V tomto letu jsem se již jen věnoval zkoušení rychlosti. Takže vypustit trimy a tentokrát jsem šlápl i speed. Mám dvoustupnový a tak když jsem šlápl i dvojku tak se kladky potkaly a rychlost narůstala do takové výše že jsem začal slzet (radostí) Vzpoměl jsem si jak Řezna říkal že tenhle stav nemohl vyzkoušet moc dlouho, protože ikdyž měl plnej tak stále klesal. Já měl tak asi 70-80% plynu a letěl horizont. Rychlost jsem změřit nemohl protože přístroj GPS byl někde na zemi, ale nevadilo mi to, takhle rychle jsem na padáku ještě neletěl. Další dva lety co jsem ten den ještě stihl jsem věnoval zatáčení a s přibívajícím náletem i kravinkám. No byl jsem z toho nadšen a v některých zatáčkách jsem ucho viděl opravdu vedle sebe a spíš i níž. Nakonec se mi podařila i jedna bota při které jsem vlastní blbostí vyzkoušel blbuvzdornost tohoto padáku. Při jednom výletu z prudké zatáčky jsem navrcholu výběhu přidal na chvilku plný plyn. Protočilo mne to proti popruhům asi o čtvrtinu, tak jsem okamžitě ubral a koukl nahoru. Byl tam! Uff. Následovalo zhoupnutí a letěl jsem dál. Dole mi pak Luboš říkal že se lekli co jsem udělal a že to bylo zajímavé sledovat zespodu. padák se prý jako by zavlnil ale zůstal nafouklý a celý a pak se rozletěl. Ten den jsem s JETem letěl čtyřikrát a být tepleji tak bych ho vracel až večer. Nakonec jsem ten pytel odevzdal zpět Petrovi, ale mohu říci že se mi vůbec nechtělo. Pak jsme se chvíli bavili o konstrukci toho padáku a dozvěděl se mnoho zajímavého. Nakonec došlo i na můj smělý dotaz zda by mi ho ušili z ,,igelitu,, (horní potah) Petr mi vysvětlil co vše by se změnilo oproti originální skladbě Skytexu (vrchní potah je totiž ze dvou gramáží a na náběžce je použit ten nový evolution) ale naštěstí to byly jen drobnosti které bych akceptoval. Takže můj poslední požadavek byl splněn a já začal které prasátko (spíše prase) na jaře rozbiji a objednám si JETa ve velikosti 22 Tak to je asi vše co já mohu napsat o novém JETu Ahoj Daniel |
