17.4.2010 Radek Vondra Dobytí Smradlavky

Dobytí Smradlavky

Ty myšlenka mě samozřejmě napadla už dávno, letět po větru z Prahy do Brna. To napadne každýho. Berx se o něco podobného už pokusil, ale v opačném směru. Spíš je zajímavé, jak dlouho trvala cesta od prvotní myšlenky k jejímu uskutečnění. Samozřejmě by se dalo odstartovat někde u dálnice, letět podél ní a mít doprovodné auto. To mi ale připadalo nadmíru zbabělé. Já jsem měl v plánu dobývat Moravu hrdinně, bez jakékoli pozemní podpory co nejvíc si užít ten prvek dobrodružství letu do neznáma.

Znovu jsem myšlenku oprášil před 14 dny, kdy jsem zapomněl v Býkovicích spacák. Jožka Káčer ho předal Márovi Schulzovi a já Márovi zavolal, že si pro něj někdy přijedu. Nebo přiletím. Nejdřív jen tak ze srandy, ale když jsem se podíval na mapu, tak to zase tak nereálný nebylo. A když jsem se podíval na Medarda, co předpovídá na sobotu 17.4., tak bylo rozhodnuto.

Nechtěl jsem ponechat nic náhodě, udělal jsem si i přípravu, vytisknul mapičku, poladil přídavnou nádržku, nabil baterky, zadal do GPS souřadnice Smradlavky a když jsem se tak koukal na mapu, přidal jsem jsem ještě jeden otočný bod hráz Želivky, abych letěl nad údolní nádrží nadélku. Dokonce jsem si připravil i pití na cestu, hajzlpapír do kapsy, no prostě myslel jsem na všechno.

A pak jsem udělal to nejtěžší, nastavil budík na 4 ráno a nedal si večerní láhev vína.

Za hluboké ranní tmy jsem naházel věci do auta a vyrazil do Doubravčic, které leží kousek za hranicí CTR a kde máme chalupu. Mám tam i takové miniletišťátko, tak jsem to za šera poskládal a byl natěšenej jak malej kluk. Kolem byla jinovatka a protože mám v Rodeu už slabší baterku, stříknul jsem lehce na molitan u karburátoru éter, ať to pěkně čapne. Čaplo to tak nádherně, že to šlo hned do plnejch otáček, já to neměl sílu udržet, lehounce se mi rám opřel o rameno a vrtule udělala zoooum a z trubky byla placička. Vrtule naštěstí utrpěla jen škrábanec, ale k tomu že jsem začínal bejt nasranej, to stačilo. Natankoval jsem 10 litrů a připojil přídavnou nádržku. Když jsem do ní nalil benzín, tak jsem zjistil, že na dvou místech chčije. A že s tím nic neudělám. To už jsem byl nasranej docela hodně. Tak jsem znechuceně nádržku zase oddělal a s výletem se pomalu loučil. Nicméně jsem odstartoval, otočil po větru a zjistil, že je to nádhera. Ranní opar, vítr přesně do zad, na GPS před 60 km/h. Začalo se mi to moc líbit a já letěl s vypuštěnými trimy na hráz Želivky. Asi po půl hodině letu přímo za sluncem jsem si spočítal, že bych na tu Smradlavku mohl dolítnout i s tím benzínem, co mám. Tak jsem zase zatáhnul trimy, pootočil Téčkem na karbecu o 90 stupňů doprava, navigaci změnil z Želivky přímo na Smradlavku a začal šetřit benzín.

Bez GPS bych byl úplně v háji, v tom mlžným oparu by se srovnávací navigace použít nedala ani náhodou. Najednou se přímo pode mnou objevilo letiště Zbraslavice, proti slunci se fotit nedalo, tak jsem udělal 360, vyfotil a pokračoval. Minul jsem větrnou elektrárnu, Havlíčkovu Borovou, Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, Žďár nad Sázavou, uranové doly Dolní Rožínka, po levé ruce jsem nechal hrad Pernštejn a už jsem věděl, že když se nestane nic zásadního, tak na tu Smradlavku doletím. Bylo kolem půl deváté, začala první termika, vítr zeslábl a rychlost klesla pod 50km/h. Přeletěl jsem nějaké hřebínky a uviděl Tišnov. GPS ukazovala doleva na Smradlavku – nikdy jsem tam nebyl, tak jsem se na to legendární letiště těšil. No máte to tam kluci moc hezký. Ještě jsem 3x zakroužil a přistál. Bylo pár minut před devátou a byl jsem šťastný, že se mi to povedlo. Protože jsem nezanedbal přípravu, měl jsem sebou i víťezné cigáro a dokonce i sirky. Když jsem přejel prstama po náběžný hraně vrtule, zůstala mi na dlaních černohnědá šmouha – vrtule měla náběžku obalenou islandským sopečným prachem. V nádrži zbývalo ještě 1.5 l benzínu. Zavolal jsem Márovi a on se ptal kde jsem. Tak povídám, že na Smradlavce a že jsem nepřijel ale přiletěl. Sladili jsme si vysílačky a Mára že mě navede k sobě k baráku. Nicméně já už neodstartoval. Současně mě definitivně opustila baterka a splachovadlo, které vůbec nezabíralo. Tak pro mě Mára musel přijet (tímto mu vřele děkuju, dokonce i lahváče mi přivezl), sjeli jsme k němu na barák a pak mě hodil na nádraží, protože mě zrovna jel rychlík do Prahy. Ve 14.00 jsem už vystupoval na Hlaváku. Pochopitelně tenhle flug přihlašuju do Kameňa, bodově to určitě vítězný let nebude, ale pro mne má velkou cenu. 90% letů zapomenu, ale na tenhle si vzpomenu i v důchodu. (No kurňa, dyk vono to zase tak za dlouho nebude ....)

Přihlašuji let do Kameňa:

1) Radek Vondra, Praha 10

2) Rodeo 115, MAC Envy 27

3) 17. 4. 2010, Start 6.13, přistání 9:00, doba letu 2.47)

4) Doubravčice

5) NIL

6) NIL

7) Letiště Smradlavka u Tišnova

8) Naměřená přímá vzdálenost mezi otočnými body: 142 km

9) Spotřeba pohonných hmot se zaokrouhlením na půl litru : 8,5 litru

P.S. Fotografie přiloženy, fotografii "nádrže pořízenou z boku v úrovni nádrže před startem" přikládám z donucení, ale stejně je na ní piču vidět. :-)