Daniel Trochta a Šárka Holásková do KAMEŇA 2012 Tisk
Hodnocení uživatelů: / 7
NejhoršíNejlepší 

8. 5. 2012 bylo nádherné slunečné odpoledne, slabý větříček si pofukoval, a já si pila kávičku pod altánem i s Danielem. Prostě úplná pohoda, co víc si přát. Daniel  se mě ptá:“ Co budeme dělat dnes odpoledne? Navrhuji výlet na kole okolo Zámku Vranov nad Dyjí  na Rigersburg,  nebo půjdem lítat? Já prohlásila : „Vidím to na kolo“. Má myšlenka se ihned vrátila k mému prvnímu letu s Danem, nedala jsem ani půl kolečka  okolo letiště.  S kamenným výrazem a slzami v očích jsem říkala: „ Dolů a hned!“  Jenom jednou to drncnulo.  Uff jsem zpocená ještě teď, při vzpomínce na to. Dáme radši to kolo, i když nejsem žádný cyklista, radši mít otlačený zadek od sedadla, než letět.

Tongue out Šárka


Tak se mi to podařilo krásně zamluvit. Šla jsem si odpočinout a zkusit chytat pstruhy do řeky na třpitku.  Nebrali mi, tak jsme to s Danem převázali na mušky. Pod zahradou mi to také nebralo, tak jsem šla o trošku výš, kde byl menší spláveček. Dvakrát se mi podařili chytit, ale vyvlekli se. Žádná výborná večeře nebyla.
Po chvíli Daniel mi došel říct k řece  zprávu: V Prostějově se zřítil paraglidista (náš kamarád), tak jsem se ještě více ujistila, že dnes to bude kolo. Došli zkušení rybáři a tahali jednoho pstruha za druhým,  já to vzdala a šla jsem domů (nejsem rybář, jenom to zkouším).
Vyzula si gumáky (holínky), a převlekla jsem se.  Šla jsem  porychtovat trošku domácnost. Drahoušek došel za mnou a prohlásil, v 18:30h se jde lítat, buď nachystaná. Nedalo se ani vymluvit, že musím jít umývat nádobí, sbírat prádlo, prostě nefungovala ani výmluva bolí mě hlava, nic, chjo 8-((( Šla jsem si  chystat oblečení,   ukecávala jsem ho. Žadonila jsem, budu tě fotit,  zavolej Kristýně( jeho dceři)  jí se lítání líbí.  Nepomohlo vůbec nic.
V garáži před odjezdem jsem hodila oblečení do auta. A prosila ho: „Zlato mám bobky u zadku, moc se bojím, budem jenom na letišti v Podmýči.“ Odpověď byla: „Když si to budeš takhle namlouvat bude to horší, mysli na to že to bude nádhera, užívej si toho. Uděláme malý výlet.“ Na mě šli mrákoty, já nechci letět, žádný výlet, vždyť všichni lítat nemůžou, proč já.
Njj jenže, nic se fakt dělat nedalo. Tříkolka nechtěla nastartovat na letišti,  tak byla malá jiskřička v mém mozečku šeptala mi:“ Pojeden domů.“  Už jsem se začínala uklidňovat. Jenomže Dan tam něco pošteloval motor chytnul a rázem bylo zase všechno pryč.  Tvrdá realita nastala.
 Padák nachystán, já seděla v tříkolce. Jenom jsem viděla, jiskřičku v očích a dábelský úsměv, jenom říct,  podařilo se to.  Nejdůležitější je, že tam sedí a nepůjde dolu,  až se to naučí. Při startu já říkala: „pomoc já nechci“, ale nikdo mě neslyšel, při chodu motoru. Rychlý rozjezd, kolečka ve vzduchu, stoupání, bylo to tak rychlé, že jsem nestačila mrknout. Jenže při stoupání já nemohla vůbec dýchat. Pocit dušení, slzy v očích, stejná situace, jako minule. Tak jsem mozek přesvědčovala, že to musí jít. Pomalý nádech nosem a výdech podařilo se mi zklidnit. Daniel se ani neotočil.
 Výlet byl něco úžasného. Byli jsme ve spojení vysílačkou a já mohla říct co se mi líbí a co ne.  To stejné naopak, Dan mě upozorňoval, kde to bude drncat, abych byla připravená. Bylo to i s výkladem, po cestě, co víc si přát. Za úkol jsem měla udělat nějaké fotky. Bylo to účelné.  Když se mi to nelíbilo, tak jsem neměla čas přemýšlet nad tím co by, kdy by. Po necelé půlhodince letu  jsme se pomaličku vraceli k letišti. Otázka od Dana byla,  kde je letiště? Já se rozkoukávala a ukázala prstem, úsměv byl jasným důkazem, jeho spokojenosti. Řekla jsem si o přistání na srabečka. To je pomalinku klesat před přistáním, abych se neodradila. Přistáli jsme na a letišti, kde na nás čekalo naše autíčko i s větrným rukávem.
Vystoupila jsem z tříkolky, jako nějaká stařena, záda nechápali. Čekala jsem veliké obětí,  jásání,  že jsem mu splnila, to co si přál.  Dostala jsem pusu.
Po cestě domů mi říkal, že se raději  ani neotočil.
Večer při procházení fotek a videí, jsem viděla i slzičky v očích, něco jako dojetí,  mého zlatého přítele. No snad to bylo ono. Neřekl nic jenom to shlédl, a pak jak když špendlíkem píchne, vyskočil a řekl: „povalíme závody“. Tak to mě dorazil asi úplně. Hihi myslel to ve srandě, pak se začal smát, při mém ztuhlém obličeji.

Tongue out Šárka


Nazdar
Včera se mi podařilo přemluvit Šárku ke svezení na tříkolce a večer při prohlížení fotek a tracklogu mě napadlo to dát do Našeho kameňa. Já vím, skoro to nestojí za to, ale když se podívám na počet posádek tandemů....(,(-:
Vypadá to že mě můj kopilot ještě někdy doprovodí po vzdušných cestách tak již plánuji nějaký hodnotnější let.
Jinak jsem přemluvil Šárku aby o svém včerejším zážitku napsala pár řádek a podle toho jak vedle datluje z toho asi něco bude.


Tongue out Tak zatím ahoj Dan

cíl
cíl cíl
gps
gps gps
Jazovice
Jazovice Jazovice
nádrž před ...
nádrž před letem nádrž před letem
nádrž po le...
nádrž po letu nádrž po letu
Riegersburg
Riegersburg Riegersburg
s
s s
trasa
trasa trasa
vranov nad ...
vranov nad dyjí vranov nad dyjí

pilot: Daniel Trochta
navigátor: Šárka Holásková
stroj: Jet mouse
padák: JoJo QUEST 2
Let byl naplánován přes tři otočné body:
start –letiště Podmýče
OB1 - Riegersbur
OB2  - Jazovice
OB3  - Vranov nad Dyjí
palivo na startu: 11 l
palivo po přistání: 4,5 l
datum: 8.5.2012
čas startu:   19,16hod
čas přistání: 19,54hod
celková vzdálenost tratě přes otočné body: 15,92 km
hmotnost bez paliva: 116kg+72kg + 61kg