Obectov 2012 Tisk
Hodnocení uživatelů: / 9
NejhoršíNejlepší 

Slet v Obectově a kolovýlet s Komárky jsou akce, které kdo nezažil, neuvěří. Pravda minulý rok jedno rozbité Uno se zanedbatelnou škodou a pošpiněná má letecká pověst s nevyčíslitelnou škodou trochu kazila tento dojem, ale hrdě jsem se povznesl na narážky ostatních typu: co to bude letos?, letos tu nejsou Fiaty dojeď a přijel. Bydlík zapřažen, vše sbaleno, 17:00 vyřážím z Čebína, trochu kolony ale jedem. Cesta ubíhala, Páju podezíravě zkouším jestli nabalila vše, konvičku na kafe ji protentokrát promíjím a přemýšlím jestli i já na nějakou drobnost nezapomněl, Letovice 17:45 a tam to přišlo: kurva PADÁK. V 18:30 opět vyrážíme z Čebína, 19:15 již potřetí tento den projíždím Letovice.

Smile a vo tom to je Proksík

Do Obectova to jedu přes Městečko Trnávka, ale ani tady to není silnic pro dvě protijedoucí auta. Večer po zabydlení se přidáváme k debatujícím, společně pomlouváme Tondovu kapalinu C2H5OH s trestí meruněk, kterou  se snaží přirovnat k meruňkovici. Večer byl plný zábavy a veselí, tak se do betle dostáváme až kolem 3hod. Ráno to fučí, pár jedinců se koušou proti větru, ale většina zůstává dole. Poflakování přes den po letišti není nic pro mne, chystáme kola a čekáme na Komáry. Mechy s Mechyní se vydávají na hrad pěšky dle navigace v telefonu a prý pěšinou o které neví ani domorodci. My konečně vyrážíme na kolech.

V Obectově musím vždy něco zničit a tentokrát to odnesla přehazovačka na kole a to tak, že se dalo pouze odrážet od země. Tady začíná ten okamžik, kdy jsem si výlety s Komárkovými zamiloval. Vyprosili jsme provaz a Jiřík mě táhne do Mohelnice. Toto byla asi ta nejhezčí část výletu. Kamarádsky jsem se stále ujišťoval jestli ještě může a zda si můžu někde utrhnout proutek kdyby už nemohl. V Mohelnici budíme všeobecné veselí na lidi pokřikuji, že prohrál sázku, no zkrátka si to užívám. Vše hezké končí u jeho známých, slovy tady ti pučej kolo tlusťochu, kdo se má s tebou tahat, pak ho sem vrátíš. Po obědě jedeme kolem zpět kolem Moravičanského jezera, přes Loštice na letiště. Autem vracím kolo a jdu skládat nádobíčko do luftu. Po předchozím ročníku jdu až nahoru, funí jako prase a bude to do kopce. Dost lidí startuje, ale taky dost zůstává dole. No není čas na fňukání a nervozitu, nějak to dopadne. Start na poněkolikáté a v teréním klesáku prvních 20m výšky bylo opravdu vymodlených, ale už to letí. Žádná sláva to není, proti větru to jde pomalu, ale jde.

U Bouzova opouštím myšlenku klest pro pěkné foto ke hradu dost mě to nakopalo a tak letím na doporučení Jirky mrknout za Kajínkem na Mírov a pozdravit se s balonářama. Při cestě zpět zkouším hrad ještě z druhé strany a se západem sedám zpět na baletku v Obectově.  Ještě, že jsem se pro ten padák vrátil. Večer byl opět vydařený,  organizátor dělal proti komárům (těm otravnejm bodavejm) vše a svou kouřovou clonou nenechal jedno oko suché. Roman přispěl svým vytříbeným humorem, Jirka zveličoval svoje kolozásluhy kecalo se do noci, pěkné to bylo. Bohužel , někteří usoudili, že jim u svých karavanů a grilů bude líp, tak soukromničili. Tož nevím jaké k tomu zaujmout stanovisko, máme hen tu demograciju, ale připadá mi to neuctivé k pořadateli, ale to je čistě můj názor, třeba se pletu.

Spát jdu tentokrát dřív, přece jenom jsem se na kole dost nadřel :-), začíná pršet a to je dokonalý uspávač, dobře že máme karavan. Prší až do rána kdy déšť střídá vítr, balím to a jedeme domů. Na závěr tady každej píše jak to bylo supr a že moc děkuje, JIRKO, ZUZANO, ŠTEFANE : VŠAK TY VÍŠ

Smile a vo tom to je Proksík