Tak jsem to až moc přeplánoval. Zjištění, že jsem ještě nezaletěl ani jeden let do Kameňa mne natolik vyděsilo, že jsem se 22.9.2009 kolem 3:27 ráno probudil hrůzou a jal se plánovat nápravu. Nad mapou začali vznikat odvážné i 180km trojúhelníky, s vidinou ohromné slávy po jejich zdolání. 

Po příjezdu na Smradlavku, pohled na vodorovný pytel a sedícího Berku na řiti uprostřed plochy nenaznačoval nějaké dnešní rekordy. Takže celý to spěchání bylo k ničemu a čekáme až to lehne. Beru plán od Toma letět trojúhelník Smradlavka, Říčany, Křoví, ten měl dát něco k 60km. Start přesně v 18hod počkat na ostatní a derem se s Kamilem proti větru, pěkně po drátech do Říčan.

Rychlost se ustálila na krásných 23km/hod a místy i pomaleji.

Využil jsem jeden z posledních perfektních dní na zaletění něčeho do kamena. Ranní pohled do mapy mě sebral veškeré iluze, protože vojáci měli aktivované snad všechno. Dopoledne jsem vymyslel změnu a když to nejde na sever tak to půjde na jih. Po obědě začali naskakovat kumulky tak jsem vše pozařizoval a v 15.00 jsem byl na startu. Po strtu jsem začal nakukovat do mapy, protože jsem neměl GPS. Hned první město mi dalo trochu zabrat, ale ještě že jsem to v Rakousku trochu znal. Odpolední termika bylo chvílemi výživná a tak jsem letěl často na volnoběh a stále stoupal. Po ofocení Raabsu jsem zatočil směrem na čechy a už zase čučel do mapy.

U Proksíka jsem byl upozorněn Dušanem ,  že bude letovo. Druhý nejmenovaný mě upozornil ,  že ještě není konec  a tak ať se snažím nebo mě přelítne:-) No mají na to cca měsíc. Tak čtvrtý bych mohl snad být!:-)

Kouknu na předpověď a fakt vypadá dobře. Něco málo jsem naplánoval. Večer před startem nahlásil na Mošnově svůj letový plán a už jen doufal , že mě kluci polští pustí.

Ráno volám na věž a prý můžu. Jdeme do toho. Krásné podzimní počasí, až na teplotu vzduchu. V cca 150m bylo tepleji jak na zemi 21°C 6:30 ráno. Úžasné! Mlha kde se podíváš.  Vypadala , že se bude rozpouštět. Letělo se krásně. Cca 10 km před prvním otočným bodem začalo foukat a to dost 15-20km/h na plném speedu. Docela turbulentní , ale otočný bod se mi podařilo  nafotil. Po otočce jsem si říkal ,,Jen aby vyšlo palivo“. Naštěstí co jsem ztratil cestou tam se mi po otočení vrátilo po větru 75km/h bez speedu.To byl frkot. Oblohu zastínili mráčky , tak to byl rychlostní výkluz Za chvíli fotím druhý otočný bod a rychle domů. Poslední rameno musím letět celé na plném speedu. Je to proti větru a potřebuji rychlost něco kolem 40km/h.

Letos je to zatím můj první termický let do Kameňa.I když jsem si naplánoval uletět FAI cca 50km , tak z toho byl nakonec let s návratem 33km.Ale za to 3 hodiny v luftě s vypnutým motorem.Po startu jsem se nemohl dlouho zachytit a tak jsem spálil skoro litr , než jsem to vypnul.Benzín sebou do termiky zásadně neberu a tak jsem nechtěl riskovat že ve slabých termických podmínkách nedoletím zpět.Proto jsem po doletění k prvnímu otočnému bodu po cca více jak 2 hodinách rozhodnul , že mi bude stačit když se alespoň bez motoru vrátím zpět.Možná jsem ale udělal chybu , protože nazpátek to byla brnkačka.Podmínky se asi zlepšili ,protože jsem cestou zpět dotočil třikrát až pod mrak a stoupáky dosahovali i pěti metrů .Na místo startu jsem doletěl s kilometrovou výškovou rezervou.Trochu jsem se ještě povozil nad Ruprechtovem a potom spirálou na přistání.Nu což.Příště to možná vyjde.

Hlásím let do Kameňa číslo 3

Potřeboval jsem zaletět pořádný let a u nás to jde jedině přes Polsko.

14.8.09 v 20.30hod. Volám na letiště Mošnov a hlásím svůj úmysl letět přes Polsko. S dámou na telefonu jsem se domluvil v pohodě. Měla porozumění i když ji vysvětlit , že poletím tak 42km/hod se ji zdálo divné.Pochopila a já taky co po mě chtěla.Rychle spát a ráno do toho.Po příjezdu na start pohoda do chvíle, než jsem zjistil , že jsem doma zapomněl  pásky na připevnění přídavné nádrže. Už se nevracím musím to dát i bez ní. Aspoň se nebudu ve vzduchu nudit! Tankuji 10 z kanystru. Startuji v pohodě a vydávám se na trať .Trať klidná až fádní.To jsem neměl říkat.  Po prvním otočné bodě (za dálnice Gliwice) to začalo. Les , který neměl konce!! Naštěstí v něm byly místečka na nouzové přistání. (Nepotřeboval jsem je). Před druhý otočným bodem další problém. (potřebuji na malou). Otáčím druhý otočný bod (Rakow) a jdu na to. Docela zábavné nějak se vystrčit z kombinézy a hlavně si nestříknout do textilu. Jestli jsem něco slil nevím neviděl jsem si tam. V kombinéze sucho a záložku nechám přebalit raději Zdenála:-)

 Sobotní ráno, slunko lehce ozařuje sklizené pole, v údolí se u rybníků líně převaluje raní mlha a velmi slabý vítr se marně snaží pohnout s listy na stromech. Všude je ticho a klid. Najednou je to všechno přerušno zvukem připomínajícím nervozní motorovou pilu, která ještě navíc ujíždí na nějakým dopingu - k tomu se zachvíli přidá ještě další zvukový doprovod v podobě funění a dusotu rozpadajících se bot -  to jen proto, že jeden hňup (já) nemá zrovna nic lepšího na prácu než vytahnout nějakej podivnej batoh ve kterým je motor ze sekačky na trávu roztáčející úchylně pokřivenej klacek a s pomocí tohoto pekelného stroje  se snažit udržet chvilu ve vzduchu na kusu hadru...

Tentokrát jsem na start přijel lehce před půl sedmou, po tom co jsem si řek že beru 8 litrů a omylem jich natankoval lehce pod 9,5 (už mám vybledlý číslice na nádrži tak jsem si poplet rysku :-), tím mi přibyl problém "kdo se s tím má tahat"...no nikde nikdo tak jsem se toho ujal...každopádně do výpočtu spotřeby uvažuju 10l, kdybych se sekl tak abych nepodváděl... ) jsem po sestavení stroje a optání se na věži jestli můžu letět (lítám poblíž vojenskýho letiště) jsem v 6:50 odstartoval.

Jak jsem nedoletěl

Tak hlásím ještě jeden let, i když bodů to moc nehodí, ale myslím, že za zaznamenání stojí. 

Ve středu 29. 7. jsem se rozhodl, že si udělám letecký výlet z Prahy do Nového města nad Metují, podívat se na mistrovství světa. Medard hlásil od rána bezvětří, k večeru východní vítr. Odtstartoval jsem tedy od chalupy východně od Prahy (z Prahy to logicky kvůli CTR Ruzyně nejde) a pálil to přes Český Brod, Poděbrady, Městec Králové na Smidary, kde se moje trasa lehce lomila. Musel jsem totiž ze severu obletět TRA 71, který byl aktivován. Medard se ale mýlil, celou cestu foukalo proti mně, bez speedu to nešlo. A za Smidarama to nešlo ani se speedem. Zkoušel jsem stoupat, zkoušel jsem letět těsně nad zemí, ale mlátilo to se mnou a když jsem chytil asi v 50m masivní klapanec, tak jsem se rozhodl to vzdát. Jenže přistát jen tak někde na poli se mi taky nechtělo, říkal jsem si – alespoň do vesnice. Pak jsem si dal podmínku – alespoň do vesnice s hospodou. Ale pořád mi to bylo málo – a nalevo od sebe jsem uviděl větší město – Hořice. A v Hořicích je letiště, a na letišti bufet. Tak jsem to zakroutil na letiště a za chvíli už měl v ruce vychlazenýho Gambáče.

Zpráva o letu: Stotřicítka

I když se na Červeném potoku střídala vichřice s bouřkama, stále jsem věřil, že se to v neděli do večera od západu uklidní a bude to tam. Plánoval jsem udělat nějaký dlouhý let – a jak jinak, s přídavnou nádrží. Jelikož lítám s Rodeem 115 se standardní vrtulí, tak nemám moc šancí promluvit do Kameňa mizivou spotřebou, ale spíš velkou vzdáleností spojenou s taktikou správné volby směru na vítr. Takže normální ruleta. Nachystal jsem se u rodinné chalupy v Doubravčicích, nalepil přídavnou 5l nádržku. Tentokrát už s hadičkou bez stahovačky, ale vybavenou překrásným kohoutem. Zase žádné zásahy do hardware krosny, ale přepouštění do hlavní nádrže. Naplánoval jsem si let po větru do obce Zbýšov kus za letištěm Zbraslavice, pak otočku doprava na OB2 Louňovice pod Blaníkem a poslední rameno zpět do Doubravčic. Neměl jsem domluvený žádný svoz pro případ neúspěchu, takže možnost přenocování  zabalený v padáku byla v podstatě aktuální po celou dobu letu. Zase to v podbřišku pěkně lechtalo....